Dar, který dáváme sami sobě
Odpouštění bývá často vnímáno jako čin, kterým dáváme něco někomu druhému. Ve skutečnosti je to ale mnohem víc – je to spíše dar, který dáváme sami sobě. Nejde tím o schválení činů, které nám ublížily. Nejde ani o to, že bychom zapomněli. Odpouštění je hluboký vnitřní proces, kterým rozpouštíme
pouta minulosti, abychom se mohli nadechnout svobody a znovu cítit lehkost.
Mnoho lidí si v sobě nese nějaké zátěže a bolesti – od zranění, zrady, přes nepochopení až po vlastní chyby. Jenže ty nám postupně ubírají sílu a energii. A právě neodpuštění je často tím nejtěžším závažím. Drží nás stále ve starých příbězích, brání nám vidět krásu přítomného okamžiku a zatemňují nám výhled na naši cestu vpřed.

Odpustit druhým znamená pustit se očekávání, že bychom minulost mohli nějak změnit a prostě jen přijmout, že se stalo, co se stalo. Nechat zodpovědnost tam, kam patří, a vrátit si sílu do vlastních rukou. Tímto krokem nad námi minulost ztrácí svou moc.

Odpustit sám sobě bývá často ještě mnohem těžší. Mnozí z nás jsou na sebe ještě přísnější než na kohokoli jiného. Neseme si v sobě výčitky, stud, lítost…Nicméně pravda je taková, že tehdy jsme prostě jednali s tím, co jsme měli, co jsme znali a jak nejlépe jsme dokázali. Dnes už víme víc. Odpustit sobě znamená přestat se trestat za minulost, kterou změnit nejde, a otevřít dveře novým možnostem.
Pokud jste připraveni a ochotni pro sebe něco udělat na cestě k většímu uvolnění, nabízím vám svůj nový e-program „Nech to odejít“. Více informací o něm se dočtete zde.
