Peníze mají v našem světě obrovskou sílu a moc — ne proto, že by samy o sobě byly magické, ale protože jsme jim tuto sílu přisoudili. Často jim dáváme až příliš velkou váhu a dovolujeme jim určovat, co je možné a co ne. „Nemám peníze“ se stalo univerzální odpovědí a výmluvou, kterou zakrýváme skutečnost, že třeba jen nemáme odvahu, priority nebo chuť udělat krok směrem, který nás láká.

Peníze bývají často prezentovány jako hlavní překážka, ale pravda je, že když člověk něco opravdu chce — když ho to skutečně volá — peníze většinou přestanou být problém. Lidé si jsou ochotni sáhnout do úspor, půjčit si, investovat… nebo paradoxně utratit bez váhání i za věci, které jim žádnou hlubší hodnotu nepřinášejí. Kolikrát slyšíme větu: „Na to nemám,“ a přitom o pár hodin později mizí peníze za alkohol, cigarety, nezdravé potraviny nebo impulzivní nákupy, které jen krátkodobě zaplňují vnitřní prázdno. Celé je to o tom, co pro nás má skutečnou hodnotu. Peníze jsou jen nástrojem, který nám umožňuje přibližovat se svým touhám a vizím. Ale pokud si myslíte, že si za ně koupíte štěstí, sebelásku, klid nebo naplnění, budete vždy zklamaní. To nejcennější si totiž nekoupíte nikdy — můžete to akorát prožít, vytvořit nebo jen dovolit, aby to v nás vyrostlo.

Takže ta správná otázka nezní „Mám na to?“ ale spíš „Chci to doopravdy?“ Protože když je odpověď ano, často se najde i způsob. A peníze pak už nejsou překážkou ani výmluvou, ale prostředkem.

---

Za zamyšlení také stojí, jestli peníze nebo bohatství opravdu znamenají hojnost?