Zpět
Každý zdravý člověk má k dispozici jeden velice užitečný nástroj, který je jakýmsi naším výkonným počítačem, který umí skvěle analyzovat, propojovat informace i hledat různá řešení. Může být naším úžasným pomocníkem v mnoha situacích i při řešení rozličných problémů, nicméně bychom mu neměli dávat absolutní moc nad našimi rozhodnutími, neboť by se tak stal spíše naší klecí.
Je to mysl, která se opírá o vzpomínky, logiku a také prožité zkušenosti. Neustále tak kategorizuje, vyhodnocuje a snaží se předvídat budoucnost na základě toho, co už zná. Tento proces nám však není vždy ku prospěchu, neboť často generuje obavy, různá očekávání a přehnané analýzy, které nás mohou velmi omezovat a bránit nám na naší cestě. Navíc spoustu toho ještě nezná a ani netuší, co by nám to mohlo přinést. Když se na ni spoléháme jako na autoritu, snadno sklouzneme k přemýšlení typu „co když se něco pokazí?“ nebo „měla bych udělat toto, protože se to ode mě očekává.“ Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, kdy více plánujeme, než žijeme, a kdy se bojíme udělat nějaký krok, protože nevíme, co bude dál. Čím více se spoléháme na mysl jako na hlavní rozhodovací sílu, tím více budeme odpojení od přirozeného plynutí života.
Spolu s myslí, však ale máme k dispozici i určitý vnitřní kompas, který pracuje s energií, intuicí, pocity, přirozenými impulzy v těle. Tyto energie potřebují prostor, aby mohly volně plynout. Když se je snažíme příliš usměrňovat myslí, může se stát, že neuslyšíme jejich hlas, a tím je vlastně brzdíme. Pokud se tedy oprostíme od všech limitujících tendencí mysli, povede nás tato energie, intuice, impulz, pocit či vnitřní hlas – naše vlastní osobní autorita – vždy tam, kde máme zrovna být, i kdyby to třeba z racionálního pohledu nedávalo smysl. Pokud se jí naučíme důvěřovat, začneme zažívat synchronicity, tedy momenty, kdy jsme ve správný čas na správném místě, kdy se věci dějí přirozeně a správně, aniž bychom se o ně museli urputně snažit. Sami pak můžeme být i překvapeni, kam nás to dovedlo a jakou novou zkušenost jsme tím získali.
Není třeba potlačit mysl úplně, akorát se naučit ji využívat tam, kde je skutečně užitečná – k analýze, plánování, organizaci. Rozhodování by ale mělo vycházet z hlubšího místa – z vnitřního hlasu naší pravdy, který vnímá realitu celostně, nejen skrze filtry strachu a zkušeností. Měli bychom si spíše položit otázku: „Co teď skutečně cítím, že je správné?“, než „Co bych měl udělat, aby to bylo logické nebo přijatelné?“. Když se napojíme na tento hlubší zdroj poznání, začneme se řídit něčím mnohem autentičtějším, než je jen naše mysl. Říkejme tomu intuice, tok energie, vnitřní vedení, hlas či autorita… a právě to nás bude vést správnou cestou v našem životě. Pokud byste se chtěli dozvědět, jak tomuto hlasu naslouchat, nahlédněte do své mapy života nebo přijďte na můj seminář. Dejte životu šanci, aby vám ukázal, že existuje i něco víc než jen to, co už znáte a k čemu by vás vaše mysl jen tak nepustila. Nebuďte jejím otrokem, ale vlastním pánem.
