Zpět
Každý den, ať už vědomě či nevědomě, si nasazujeme různé masky – masku síly, když jsme zranitelní, masku úsměvu, když cítíme smutek, masku souhlasu, když nechceme odporovat. Přizpůsobujeme se prostředí, situacím a lidem kolem nás. V práci hrajeme roli profesionála, doma roli milujícího partnera či rodiče, mezi přáteli roli veselého společníka. Někdy ani nevíme, kde končí role a kde začínáme my sami. Masky nám pomáhají zapadnout, chrání nás před odsouzením a někdy dokonce i před vlastními strachy.
Pod tíhou těchto masek se ale ztrácí naše pravé JÁ. Začínáme věřit, že jsme skutečně jen tou osobou, kterou ukazujeme světu, a pomalu zapomínáme na to, co skutečně cítíme, co si opravdu přejeme a kým ve své podstatě jsme. Ale co kdybychom se přestali skrývat za tím, co od nás očekává svět, a dovolili si být autentičtí?
Odhodit masky však není tak snadné. Znamená to vystavit se riziku – být viděn v celé své zranitelnosti, bez filtrů a přetvářek. Znamená to přestat se bát, že nás někdo odmítne nebo odsoudí za to, jací skutečně jsme. Možná nás někdo přestane chápat, možná některé vztahy neobstojí, ale ty, které zůstanou, budou skutečné. A co je důležitější, získáme zpět sami sebe. Naučíme se přijímat vlastní nedokonalosti, přestaneme se trestat za to, že nejsme vždy takoví, jaké nás chce okolí, a začneme žít podle vlastních hodnot.
Pravá síla nespočívá v dokonalosti masky, ale v odvaze ukázat, kdo doopravdy jsme. Navíc když ji sundáme, zjistíme, že pod vším tím přetvářením se skrývá něco mnohem cennějšího – autentičnost, svoboda a hluboké spojení s vlastním já. Možná je to náročná cesta, ale je to cesta k pravdě. Nesnažte se být vším pro všechny, buďte sami sebou. Masky patří na karneval nebo masopust.
