Pohled na svět i sebe samé
To, jak vidíme svět kolem sebe, není odrazem objektivní reality, ale spíš našich vlastních a u všech jinak barevných brýlí. Někdo ve stejné situaci vidí hrozbu, jiný příležitost. Náš pohled je jako filtr, který určuje, zda budeme život prožívat spíše s těžkostí, nebo s lehkostí. Dobrá zpráva je, že tyto brýle můžeme sami vědomě měnit.
Když si dovolíme zaměřit pozornost na to, co nám dává naději a posiluje nás, začne se měnit nejen svět kolem, ale i my sami. Neznamená to však, že budeme popírat problémy nebo dělat, že se nic neděje. Pouze jen budeme hledat i v náročných chvílích střípky dobra, které nám mohou dodat sílu jít dál. Čím častěji se rozhodneme vidět pozitivnější stránky věcí, tím přirozeněji se tento postoj stane naší součástí.
Stejně důležité je však i to, jak se díváme sami na sebe. Mnozí z nás, ať už vědomě či jen podvědomě, čekají na uznání od ostatních, místo abychom si ho dokázali dát sami. Přitom právě to, že si přiznáme: „Tohle jsem fakt zvládl/a“…“Tohle je moje přednost“…nebo „Na tohle můžu být opravdu pyšná/ý,“ nás vnitřně posiluje. Sebeocenění není pýcha – je to zdravý základ sebevědomí a sebeúcty.
A co je ještě krásnější? Nejenom, že se naučíme ocenit sami sebe, ale díky tomu mnohem snadněji pak můžeme najít obdiv i v druhých. Malá pochvala, upřímné uznání nebo prosté „děkuji“ může proměnit celý den – ten náš i toho druhého. Svět se stává příjemnějším a laskavějším místem právě tehdy, když se rozhodneme dívat na něj s větší otevřeností a uznáním – jak směrem ven, tak směrem dovnitř.
